Pubertální smradi, nevychovanci…nebo ne?
Tak to jsou oni. To jsou naše ratolesti v pubertálním věku a tohle se o nich říká, tohle si mnoho lidí o nich myslí….
Jenže i přes všechna ta negativa, která společnost hlásá, jsme se s manželem se rozhodli, s jednou pubertální partou vyrazit na víkend, kde jediným rodičovským dohledem jsme byli…MY.
Asi tak před měsícem za námi přišla naše starší pubertální dcera. Byla plná nadšení, úsměvu, vtipkování a informací o tom, jak se s kámošema ze třídy dohodli oslavit závěr své povinné školní docházky. „Pojedeme na víkend do kempu a tam se pěkně zkalíme“, oznámila. Chvilku jsem přemýšlela, jak její nadšení zklidnit, ale zase na tak moc, aby se nám „nekousla“. Vždyť v jednom mají ty puberťáci velikou pravdu – končí jejich první důležitá životní etapa. Každý z nich si po prázdninách půjde svou, a často jinou , cestou a je možné, že se opět společně potkají například až po třiceti letech na svém srazu. Tohle si opravdu rozlučku zaslouží.
Jenže, máte tu bandu pátnácti a šestnácit letých „děcek“, co má pocit nesmrtelnosti, zákony vnímá jako drobnou potíž a jediné co chce, je bavit se a pořádně zakalit.
Po chvilce jsem se tedy rozhodla a naší milé puberťačce sdělila, že jejich nápad je super, plně jej podporuji s jednou podmínkou….pojedeme také. Jsme karavanisti, domeček máme s sebou, takže pro nás není problém zajet kamkoliv a tak nějak.....na ně „dohlédnou“.
První reakce byla pozitivně negativní. Dozvěděla jsem se, že jet můžeme (prý se to hodí, „co kdyby něco potřebovali“….jak mě to pobavilo :-) ), ale musíme být někde hodně daleko. Nejlépe na druhé straně kempu. Přeci jen jsme staří a nechápeme jejich touhu po „pařbě“. OK, dohodnuto. S mým malým a tichým otazníkem ve smyslu „mám pochopení, ale jsem i rodič :-)“ a tak to na místě malinko doupravíme.
Manžel zrovna nadšením neoplýval, byl trošku skeptický a již dopředu mě upozorňoval na dopady mého rozhodnutí. „Je ti jasné, že je neuhlídáme? Co chceš dělat, když se ti tam někde za stromem opijí? Jak chceš pak všem vysvětlovat, co se stalo? Jak chceš zabránit, aby si nevzali drogy atd.?“ „Nevím“, řekla jsem, „jediné co vím, že jim prostě věřím“. Věřím tak, že vím, že důvěřuji, ale prověřuji a oni nás nezklamou. Neboj, vím co dělám. Tím rozhovor skončil.
Nastal den D a my vyrážíme. My (jediní rodiče) jedeme dříve, abychom tam vše připravili, se správcem projednali. Banda nadšených deváťáků se žene za námi autobusem. Jsem plna napětí, trochu obav, ale zároveň nadšení a víry, že nás nezklamou.
Nezklamali.
Víkend byl nakonec naprosto úžasný. My (rodiče) jsme kempovali asi tak 30m od jejich chatek s přímým výhledem ( :-) ). Večer jsme společně dělali táborák, pekli buřty, poslouchali s nimi jejich muziku, nebo také písničky D. Landy, J. Schelingera či Divokýho Billa.Také jsme vyslechli jejich příběhy, dávali prostor v jejich pubertálních zájmech, vyjadřování atd. To vše se stálým uvědoměním a „hlídáním kdyby něco“. Jak se nám to velice vyplatilo. (P.S. víte jak je legrační, když Vám pouštějí "jahody zmaražený" jako svojí super písničku?)
Opravdu nezklamali.
Jediný průšvih neudělali, nic nezdemolovali a s blížící se půlnocí hlídali čas, aby ostatní v kempu nerušili, nebo se přímo s nimi dohodli, zda to nevadí. Možná i nějaké to pivko bylo, ale vše v klidu. Cítili se svobodní a plní života. Nezneužívali naší důvěry a my jejich. Za to se nám odvděčovali pohodou, spontánností a upřímnou radostí z každé jejich víkendové volné minuty. Poslouchali jsme neuvěřitelné historky, legrační hlášky, jež nás do pozdní noci bavily až bránice sotva držela :-). Také jsem po mnoha letech obula kecky, protože mě ukecali na fotbal :-). Do svého světa nás tak krásně vtáhly, že jsme si s manželem jednu chvilku začali připadat, jako by nám bylo oněch 16.
Měla jsem z toho ohromnou radost. Hlavně proto, že ty puberťáčky znám již nějaký ten rok osobně. Znám je z doslechu, či facebooku, a vím, že i oni si prošli obdobím, kdy „selfie“ či „každominutový status“ byl u nich standardem.Měla jsem radost proto, že v určitém momentu jejich života jsem o nich trochu pochybovala a viděla jen jejich sebestřednost, lenost, virtuální komunikaci, prázdnotu. Také díky tomu, že s dcerou máme vztah postavený na důvěře, jsem znala jejich poklesky a průšvihy. Ale a spletla jsem se.
Najednou před námi stanuli puberťáčci, nebo spíše mladí, skoro dospělí, kteří mají své zájmy. Cítí zodpovědnost. Mají veliké životní sny a plány, za kterými jsou rozhodnuti si jít. Přemýšlejí, jak to rodičům ulehčit a život si užít tak, jak si představují. Vyslechli jsme si také spousty životních příběhů, radostí i starostí. Dovolili nám být chvilku součástí jejich světa, věřili nám, že jim to nezkazíme a na oplátku my věřili jim, což se vyplatilo. A já za to moc děkuji.
A za co ještě děkuji? Děkuji za to, že i když to v určitou jejich životní etapu vypadalo s nimi hodně špatně, není to tak. Mají něco z nás, mají naše instinkty, návyky a zvyky. Nejsou to šmejdi, nejsou to smradi či nevychovanci. Jsou jen mladí a neklidní. Jsou plni svých ideálů a přání, které jsme měli i my. Jsou úžasní.
Zkusme jim tedy, místo toho, abychom na ně neustále jen nadávali či je podceňovali, uráželi a ponižovali, věřit. Dát jim ten prostor, který jsme koneckonců kdysi chtěli i my. Uvidíte, že ono to není zase tak horký, jak se všude píše či říká. Je plno z nich, co si tím vším musí projít, ale zase se dokáže vrátit z těch divokých let zpět a založit rodinu. Nenadávejme jim za to, věřme jim.
Mluvme s nimi, poslouchejme je a dávejme jim prostor. Dávejme jim prostor na sebe vyjadřování, bez ohledu na to, zda s tím momentálně plně souhlasíme, či je to podle našich pravidel. Vždyť kde my máme jistotu, že ty naše pravdy a pravidla jsou to správné? Mimochodem, i tato přání o naslouchání a víře, zněla z jejich úst o tomto víkendu.....
Oni se nám za to pak, až to období pomine, odvděčí péčí, plnou láskou a pochopením ke stáří. Láskou a stabilitou proto, že již nebudou mít ve svých třiceti letech pocit či potřebu něco dohnat. Oni si to v ten moment totiž již prožili a tak mají mentální i psychický prostor postoupit zase o ten stupínek výše. A tak je to správně. Každý věk potřebuje své.
Oni jsou naše budoucnost a chceme li věřit v naši dobrou budoucnost, musíme věřit i jim.
Krásný večer :-)
Klára Hájek Velinská
Pohoda a relax v krásných saunách
Tyto lázně a sauny jsme navštívili náhodou při cestě naším karavanem z Erdingu. Měli jsme den volna a rozhodli se nepospíchat domů a prodloužit si tak náš saunovací výjezd poznáním dalších termálních lázní.
Klára Hájek Velinská
Ruská sauna, diskotéka s laser show v termálech a 16 super tobogánů
Letošního roku jsme se vydali do dalších termálních lázní a aquaparku v Německu. Jaké to tam bylo a zda stojí za návštěvu se můžete dočíst v mém příspěvku.
Klára Hájek Velinská
ADD rozhodně není nemoc, stačí jen pochopit a máte vyhráno
Znáte to, doma se s dítětem stále dokola učíte, ono se snaží seč může, ale výsledky nepřicházejí. Nervy „rupají“, Vaše rodičovská emoce se zmítá v kotrmelcích, ale ani to výsledek nepřináší. K tomu se ještě přidá fakt, že Vaše dítě je bordelář, stále si „lítá“ někde v oblacích, jeho mysl je těžko uchopitelná a od ostatních slyšíte, že ve výchově byste měli trochu přitvrdit. Cítíte zmatek a nevíte co s tím.
Klára Hájek Velinská
Pane prezidente, děkujeme, odejděte…..nebo ne?
Tak se nám s dnešním svátečním dnem sešel lid, tedy vlastně jen část lidu, aby dal najevo svůj nesouhlas s naším panem prezidentem. Vystavují červené karty, vystavují účet a volají po jeho abdikaci.
Klára Hájek Velinská
Rozvod, rozvod a zase jenom rozvod
Tak jo, již delší dobu tu probíhá diskuze na téma „matek samoživitelek“, „otců odvrhnutých“, „matek zákeřných“, „dětí trpících“ atd. Protože mě, jako ženu, tyto blogy resp. některé diskuze urážejí, rozhodla jsem se tedy také jeden napsat.
Klára Hájek Velinská
Sami sobě otrokem?
Všimla jsem si mnoha diskuzí nad tématem, že na státní svátky budou obchody zavřené. No co si to zase to naše politikum dovolilo.
Klára Hájek Velinská
Porody na "scestí"
V poslední době se množí blogy a obsáhlé diskuze, týkajících se dvou extrémních názorů o porodech doma a porodech v porodnici. Nedá mi to, abych na ně nereagovala (a přiznám se, že impulzem mi byl jeden dnešní blog) a tak píši i já, sama za sebe, svůj postoj k této kontroverzní otázce.
Klára Hájek Velinská
Čím to je, že se u nás najde ještě dost lidí chválících komunismus
Již delší dobu pozoruji, čtu a přemýšlím nad důvodem narůstajících pozitivních reakcí některých našich spoluobyvatel, týkajících se éry komunismu.
Klára Hájek Velinská
Taková normálně nenormální rodinka
Standardní rodina si věci PLÁNUJE. Plánuje si dopředu, kdy zajde nakupovat, kdy pojede na výlet či společná rodinná setkání. Standardní rodina se večer doma sejde a prožije si svých, standardních „pět minut“ slávy za účasti pubertálních dětí či unavených rodičů. Standardní rodina se potkává u oběda či večeře a předběžně ví, co bude následovat další den. Prostě takový ten NORMÁLNÍ standardní rodinný život.
Klára Hájek Velinská
Válka, kterou nevidíte
Již několik týdnů zde, i v jiných médiích, pročítám články, blogy a diskuze týkající se ukrajinské krize a dalších důležitých událostí ve světě. Dost jsem nad tím přemýšlela a hledala odpovědi. Odpovědi na to, proč se to opravdu děje, co vše je v pozadí a čehože jsme to součástí.
Klára Hájek Velinská
že jsou děti agresivní?.....a není příčina také i v nás?
Dnes jsem na ulici viděla velice smutnou situaci. „Maminka“, v návalu vzteku, kopla svého cca šesti letého syna přesně tam, kde to muže nejvíce bolí. Po mém počátečním šoku, mi hlavou proběhla myšlenka napsaná v nadpisu.
Klára Hájek Velinská
Jak pár dní, mimo naší republiku, dokáže změnit vnímání
Dnes jsem napsala blog, resp. cestopis, z našeho dovolenkového putování. Jednu věc ale tento blog nezachycuje. Tím je smutný pocit vracejícího se čecháčka do své domoviny.
Klára Hájek Velinská
7 dní po německých zábavních parcích
Plán: cca 2350km, čtyři zábavní parky (Belantis, Heide park, Europapark, Legoland) a jeden veliký aquapark a lázně (Erding). Tuto trasu jsme plánovali dle našich kritérií: efektivní přejezdy, co nejkratší vzdálenosti, zábava pro děti a pohoda pro nás :-). Nakonec to však dopadlo trochu jinak, ale i tak jsme si to neuvěřitelně užili...
Klára Hájek Velinská
Pojedeme k moři – je to opravdu tak „dobrý“ a „jiný“ český film?
Nejsem žádný filmový kritik, a proto níže napsané je pouze jen a jen můj názor....ANO. Ostatně o tom nejspíše vypovídá i fakt, že s běžícími závěrečnými titulky se NIKDO nedokázal zvednout. Až po rozsvícení světel se diváci začali teprve pomalu zvedat. Popravdě řečeno, již dlouho jsem takovou situaci v kině nezažila.
Klára Hájek Velinská
Život bez televize
Dnes jsou tomu skoro čtyři měsíce, co se nám doma rozbila televize. Nejprve jsem si myslela, že musíme ihned pořídit novou, protože bez televize přeci nelze běžný rodinný život provozovat, a tak je třeba zakoupit novou. Jak jsem se zmýlila!
Klára Hájek Velinská
Jaro, noční mrazík, kempování a romantika
Sluníčko venku svítí a prach na našich kempingových židlích je už moc vysoký. Je třeba jej smést. Také chybí vůně ohýnku a čerstvě opečeného buřtu. Prostě začít tu sezonu a hezky si to užít, pořádně si venku zakempovat a opět pocítit nádherný pocit svobody a souznění s přírodou. Tak jsme vyrazili.
Klára Hájek Velinská
Dítě na servisní smlouvu
Zcela určitě znáte to rčení „když se žena v určitém věku zamiluje, je to, jako když hoří stodola“. Tak přesně takhle se mi před nějakým časem doma vzbouřily hormony. Ovšem ne ve smyslu zamilovanosti, ale posledního vzplanutí k miminku. Naštěstí však po rychlém vzplanutí přišlo i vychladnutí a já se tomu s manželem dnes už jen směji. Jediné co mi v hlavě z tohoto období hluboko v mysli utkvělo je výše uvedený nadpis a uvědomění si, že chlapi to s námi někdy mají opravdu těžké a že si oprávněně zaslouží naše hluboké uznání :-).
Klára Hájek Velinská
Jednou je hůř, jednou je líp...a je to tak, jak víte, že to je
K napsání tohoto blogu mě vede jediné, že slova tato by měla býti do kamene vytesána :-)
Klára Hájek Velinská
Univerzita třetího věku, je to opravdu tak hodně dobrá myšlenka?
K napsání tohoto blogu mě vede reálná zkušenost v rámci mé rodiny. A mohu říci ANO, více než dobrá.
Klára Hájek Velinská
Blbá nálada, aneb světlo na konci tunelu
Tímto mini blogem, navazuji na svůj předchozí blog ...jak u blbejch na dvorečku...aneb NEMÁM ráda Zemana. V reakci na zmiňovaný příspěvek, jsem od své maminky, do emailové schránky, obdržela velice zajímavý názor, který rozhodně stojí za samostatné zvěřejnění. Moc by mě zajímala hlavně následná diskuze s názory čtenářů, protože to její pojmenování je možná tím, co všichni tak nějak cítíme...a nebo se také pletu.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1497x