Pojedeme k moři – je to opravdu tak „dobrý“ a „jiný“ český film?

Nejsem žádný filmový kritik, a proto níže napsané je pouze jen a jen můj názor....ANO. Ostatně o tom nejspíše vypovídá i fakt, že s běžícími závěrečnými titulky se NIKDO nedokázal zvednout. Až po rozsvícení světel se diváci začali teprve pomalu zvedat. Popravdě řečeno, již dlouho jsem takovou situaci v kině nezažila.

Nebudu zde prozrazovat děj filmu, pouze napíši, jak jsem psala výše, svůj názor na tento film.

Tento film začíná velice mile, něžně a také na české poměry nestandardně.

Tak třeba už jen samotný začátek filmu Vám hlásá, že film je dílem malého chlapce a ne, jak očekáváte, Jirky Mádla. Chvilinku přemýšlíte, zda je to již onen film, nebo se Jirka Mádl spletl. Po celou dobu filmu pak následuje spousta úsměvných, inteligentních a milých scén, ve kterých se snad každý musí alespoň vzdáleně vidět.

Na scénáři velice oceňuji reálné zachycení pohledu na radosti a starosti lidského života v každém věku optikou dítěte. I přes tyto scény je film po celou dobu inteligentní, lehký, svěží a netíží Vás.

Co se mi však líbilo nejvíce, je na české poměry až neuvěřitelně citlivé a upřímné filmové zachycení úcty dítěte ke staršímu člověku. Tohle jsem ve filmech již dlouho neviděla.  

Na filmu také oceňuji skutečnost, že i smutné scény jsou odlehčeny inteligentním a svěžím humorem. Minimálně pro mě, se tak film stává ještě více emočně zážitkovým a zajímavým.

Film graduje krásným závěrem, který sice lze očekávat, ale kdyby nebyl, chyběl by mi.

Jako třešničku vnímám poslední dvě minuty společně se závěrečným „vzkazem“ hlavního představitele. Pokud jste se emočně v rámci filmu „drželi“, tak minimálně on Vás opětovně pronese celým filmem od začátku až dokonce a připomene je.

Film s námi shlédla i naše desetiletá dcerka. Moc se jí líbil, a dokonce ani složité situace jí neubraly na zážitku.

Nemáte-li dnes večer, či v nejbližších dnech nějaký závazný plán, nenechte si tento film ujít. Opravdu, stojí za to.