Treba za prvni republiky si rada lidi idealizovala Rakousko-Uhersko atd. Ke kladnym vzpominkam na dobu minulou prispiva i neustala antikomunisticka propaganda provadena tehdejsimi nadsenymi svazaky. Ta sice ovlivni na chvili mlade nez se v dospelosti stretnou s realitou naseho rozvinuteho mafianskeho pseudokapitalismu ! Jen si vzpomenme na hesla z listopadu 1989 !! Zadna zminka o restitucich, privatizacich, darovani majetku cirkvim..... proste oodvod na obcanech !A pripomenme si legendarni projev Vaclava Havla po zvoleni presidentem Ceskoslovenske socialisticke republiky !

Svazaci byli v te dobe vsichni. Mluvte radeji o vas, byvalych komunistech. 

Ze se bude vracet vami ukradeny majetek vedeli v roce 89 vsichni. Proto ten milion lidi na Letne.  

To bych se moc divil, kdyby vsudypritomni komundirove nevytahli z klobouku svou posledni zbran - bezdomovce.

Pritom oni sami vsechny ty nestastne lidi (ar uz alkoholiky, narkomany, lidi trpici nejruznejsimi dusevnimi poruchami, nebo treba povahou tulaky) proste a jednoduse zavreli do kriminalu a blazincu.

A dnes maji drzost se tim ve sve zvrhlosti chlubit. 

Tak buďte té lásky, prostudujte si statistiky a porovnejte si počet lidí, zavřených do kriminálů a blázinců tehdy s tímtéž počtem dnes a připočtěte si  k tomu ty sociálně vyloučené.

Lidé jsou rozčarováni z nenaplněných slibů po roce 1990, navíc jim málo tzv. "nezávislá" média vysvětlují, že nikde na světě "komunismus" nefunguje (proč - postupují s heslem "Rozděl a panuj"). Přiznal v "Kotli" tv NOVA i sám pan Grebeníček, že bohužel nikde na světě idealistické myšlenky komunismu nejsou uskutečňovány. Pokud někdo řekne, že v Číně, jemu již nic nevěřte, neboť v Číně 150 milionů mužů nepozná za život ženu. Což je minimálně proti přírodě.

U nás do roku 1989 byl jen socialismus, rádoby rozvinutý. Po roce 1990 se bohužel partě neschopných chlapců podařilo naplnit cíl, který byl tehdejšími vůdci hlásán před rokem 1989: "Uspokojování neustále rostoucích hmotných a kulturních (nyní duchovních) potřeb obyvatelstva". Přeplněné supermarkety i v neděli dopoledne jsou toho přesvědčivým důkazem. Takže vlastně jsme tam, kde jsme nechtěli být, v materialismu. Ve světě, kde tučné bankovní konto, zahraniční auto, vila apod. je ukazatelem úspěchu. Nic a nikomu nevadí, že v jeho firmě si zaměstnanci vydělávají žebrácké mzdy, že odcházejí s podlomeným zdravím do invalidních důchodů. Co na to odbory? Ty se nyní starají, aby státní zaměstnanci měli přidáno, příště se budou starat o další nevýrobní sféru. Úplně naopak. Vždyť výroba nás živí, exportující firmy nemají podporu státu, jejich požadavky nikdo neřeší. Spíše se zase vláda orientuje na zahraniční investory, přes negativní zkušenosti s nimi z let 2002 a později.Zvednou kotvy a jdou dál na Východ, až naše lidi vyždímají, až jim klesá zisk. Stále čekám, kdy někdo naplno přizná, jak chybný krok byl pustit Tabák K.Hora do zahraničí. Kouřit se bude stále, majitelem mohl být náš občan/občané a dividendy by zůstaly doma. Tím všechno začalo....

tak tuto větu "Lidé jsou rozčarováni z nenaplněných slibů po roce 1990" používá i často má starší manika, když se mi snaží některé věci vysvětlil ........víte, mě tato otázka hodně zajímá. Asi i pro to, že postupem času jsem stále více a více zklamaná ze stávající situace v rámci naší vlasti. Že místo národní hrdnosti se ve mě začíná ozívat stud za můj původ. To je přeci špatně. Přiznám se..jsem zmatená a hledám odpovědi, či snad pochopení...avšak nenacházím. Snad, třeba jednou naleznu. Ale to, co je pro mě nejdůležitější, je fakt, že se nechci bát o budoucnost svých dětí. Nechci, aby zažily to, co moji rodiče, ale stejně nechci aby prožívaly zklamání, které prožíváme dnes....je cesty ven?

Éru první jsem až tak moc nevnímal, první vzpomínka je na přijetí do jisker a na copatou Helenu sedící přede mnou v lavici v první třídě. Pamatuji hlášení rozhlasu o úmrtí Gottwalda i Zápotockého, nikdo to moc neprožíval. Jinak jsem měl jiné starosti, miloval jsem náklaďáky, vlaky a stavební stroje. Dokázal jsem se na ně dívat celé hodiny. Taky brouky a mravence. Mým cílem bylo mít co nejlepší známky a dostat k narozeninám kolo. Později na průmce, to bylo kolem 68, jsem se začal zajímat víc o to, co se kolem nás děje. Tzv. pražské jaro jsem vnímal velmi pozitivně, aniž bych věděl, že jedni komunisté nahradili druhé. Po okupaci jsem měl ideální možnost, ve věku 16 let, odejít do Německa, mohl jsem tam dojít pěšky z chmelové brigády. Neudělal jsem to z obavy o osud své matky a sestry, které by byly za to popotahovány. Tam začal můj odpor vůči komunistickému režimu. Kádrování, zprávy o pověsti, všeobecné fízlování. Občas jsem si pustil hubu na špacír a to mne stálo vysokou školu, dokonce i o deset let později, když jsem žádal ZV KSČ o povolení studia při zaměstníní. Chtěli abych vstoupil, což jsem odmítl a oni zas odmítli mne. Takže komunismus nechválím, na staré roky jsem se postavil na vlastní nohy a nebýt toho socialismu, který se na nás hrne až nás zahrne, byl bych spokojen. Mám obavu o své děti i vnuky. J

děkuji za názor a pohled.

vůbec nad rím nepřemýšlejte a buďte ráda, že jste to neprožila...použiju pro ženu jeden intimnější argument...dnes se polovina reklamy točí kolem vložek....dřív se všechny ženy výtačely ve frontě na na nedostupné zboží

Prehanite

Moc a moc nechci, aby se doba komunismu opakovala a doufám, že mají pravdu mí moudřejší přátelé tvrdící, že to není tak snadno možné.

Doba, kdy nic nebylo k sehnání, kdy nikdo nic nevěděl, ale taky nikdo nikomu nevěřil, kdy nebylo možné mluvit, psát, cestovat.

Zdá se to jednoduché - všichni jsme byli domestikovaní v malém světě s limitovanými právy a limitovanou odpovědností. No a teď všichni chceme práva a nikdo tu odpovědnost.

Chce to čas a dozrát.

Jak jste tu dobu dokazala prezit ??:-))

S pojmy jako svoboda či demokracie se žongluje výborně a dobře se berou do huby, jenže ona svoboda znamená zodpovědnost, starosti a to, že narazíte na svobodu druhého. Když máte život nalinkovaný, jak už ostatně napsal Tomáš, je všechno mnohem jednodušší. Většina lidí mluví rádo o svobodě, jenže pak dodají ale. A nakonec z nich vypadne, že ta svoboda je mnohem méně podstatná než plno jiných věcí.

Druhou věcí je, že nejspokojenější lidé jsou obecně v rovnostářských společnostech. Čím menší majetkové rozdíly mezi lidmi, tím méně si lidé závidí a tím méně se snaží jeden druhého trumfnout. Většina lidí je měřitelně štastnější než ve společnostech, kde jsou rozdíly velké.

Já osobně věřím, že hodně lidí bylo objektivně šťastnějších za komoušů. Rovnostářská společnost, nalinkovaný život, většina měla o dost více volného času než mají teď. A pokud jste nechala režim na pokoji, on nechal na pokoji Vás (teď mluvím o pozdnějším socialismu, ne o padesátých letech).

Já pro dobu pozdějšího socialismu s oblibou používám příměr, že ovce v ohradě, která dostane pravidelně nažrat, vyspí se pod střechou a sem tam ji podojí, může být svým způsobem spokojena.

Jinak oceňuji váš střízlivý a nekonfliktní přístup k tématům (nejen v této diskusi). Přiznám se, že já v diskusích mnohem více podléhám emocím.

Lidé, kteří přemýělejí nad svými vymytými mozky jsou zvídaví a sympatičtí. Hledejte další důvody, jiné než ty, které Vás napadly a byly podsunuty médii. Něco jiného, co v médiích nebylo. Mmáte velkou šanci na to kápnout.

Zatímco vy nad svým vymytým mozkem už ani nepřemýšlíte. Vy to máte nalajnované až do rakve.

Dovolím si lehce nesouhlasit. Pročítám články i diskuze a nemám pocit, že by nějak veliké procento lidí toužilo po návratu "starých pořádků" pod vedením té jediné státostrany. Spíš tady jde o jednotlivé dílčí výseky každodenního života - pokud občas zazní, že to či ono bylo za komančů vychytané lépe, tak přiznávám, že někdy takovému názoru dám za pravdu (tím samozřejmě nemyslím dráty a střílení na hranicích apod...)

Jenže ono to nebylo jedno bez druhého.

Pokusím se Vám to, vážená blogerko objasnit.

Komunismus organizoval člověku život od narození po rakev. Určoval, co smíte a co nesmíte, co můžete číst, s kým se můžete stýkat, kam smíte /resp. spíše nesmíte/ jezdit na dovolenou. Vaši zem obehnal ostnatým drátem a pokud jste chtěla jít jistým směrem, tak Vás odstřelil. Vašim dětem určil to, co budou studovat a co nebudou. Pokud jste měla nějaké vyznání, tak Vás pronásledoval. Zboží bylo jen někdy, jen někde a jen pro někoho. Kdo chtěl stavět dům, musel krást cement ze státního, v obchodech nebyl. Vše bylo plánováno a nikde nebylo nic.

Současná doba nabízí zboží přehršel ale současně chce po člověku svobodu v tom všem , co jsem psal výše. Chce po něm vlastni iniciativu, myšlení, postoj k životu.

To hodně lidí neumí a raději dají přednost životu v kleci. Ti budou chválit komunismus i na smrtelné posteli.

Vám přeji, abyste tu hnusnou dobu už nikdy nemusela žít.

Pěkný den.-

Měl jsem z dřívějších diskuzí pocit že vy nemáte potřebu generalizovat.

Pronásledování za vyznání jsem opravdu nezažil   - ale na Moravě to mohlo být jiné, než v ateistických Čechách. A s tím cementem je to hodně laciný argument. Nebo jste přizpůsobil odpověď publiku ?