Tak jo, již delší dobu tu probíhá diskuze na téma „matek samoživitelek“, „otců odvrhnutých“, „matek zákeřných“, „dětí trpících“ atd. Protože mě, jako ženu, tyto blogy resp. některé diskuze urážejí, rozhodla jsem se tedy také jeden napsat.
A chci-li psát, musím se odhalit….Tfujtajbl, žeňte ji!, bijte ji!, nestyda jedna!…..TŮDLE, NO A CO.
Takže.
Pan Hodina zde hájí veliké právo mužů.
1. Muži mají právo na styk se svým dítětem.
Já říkám nekonečné ANO.
2. Muž má právo se podílet na výchově svého dítěte.
Opět říkám nekonečné ANO.
3. Žena si musí být vědoma, s kým leze do postele.
Já říkám…nekonečné NE. A muž ne? No pardon? Snad jsou na to vždy dva????
4. Když už si žena vezme muže, měla by s ním prostě zůstat až nadosmrti
Já říkám, že ne.
Pokud něco nefunguje, tak nemá smysl to uměle udržovat.
Pak i to dítě učím pasivnímu přístupu a cítí-li, že nebude šťastné tam, kde je, tak tam musí zůstat?.... NE!
Jenže……
Ano, ale je tu i to B!
Musíme učit naše děti rodinným návykům, rodinné kultuře a rozumu.
Musíme naše děti učit tomu, že pokud se rozhodnout si někoho vzít za muže/ženu, mělo by to býti uvážené. O tom není pochyb a naprosto souhlasím.
Rodina je základ státu, rodina je základ společnosti, kdo jiný, než rodina, tě pochopí atd. Souhlas, souhlas, souhlas.
Jdeme dál.
5. Když už žena zplodí dítě s mužem, je její povinností jej muži po rozvodu „půjčovat“
Já říkám, nekonečné ANO…jenže!!!!!!!!!!!!
Jak chcete bez vnitřní „trýzně“ půjčovat, předávat, ponechávat, sdílet atd. dítě s partnerem, který je pln emocí, zklamaní atd., který si promítá své rozvodové trauma do dítěte?
Já osobně s tím mám veliký problém.
Svému ex velice ráda půjčím (půjčuji) …..pane Hodino, pak vysvětlím více, protože se tu chytnete této věty….NAŠE dítě. Ale nesmí toto provázet emoce. Ani na jedné straně.
Absolutně odsuzuji řeči zoufalých a zhrzených maminek směrem k dítěti typu: „tatínek je hajzl, on nás opustil, našel si jinou maminku. Parchant jeden. Přeci k němu nechceš!!!...“
Dámy, tady bereme dítěti možnost volby a stává se našim rukojmím, to přeci nechceme.
Ba co hůře, podsouváme mu NÁŠ názor :-(. TFUJ, TFUJ, TFUJ!...a hanba
Zároveň, jedním dechem dodávám, tatínkové, je opravdu nezbytné dítě zásobovat negativy na stranu maminky?
Vždyť to dítě tu maminku má opravdu rádo a bolí ho jakákoliv zmínka a tom, že je špatná….to není fér vůči němu. Tady se nemstíte mamince, ale dítěti, které stavíte do nepříjemné pozice.
Je to jeho maminka. Můžete nesouhlasi, ale maminka, je maminka! I TADY..TFUJ, TFUJ, TFUJ!...a hanba
A navíc!..teď pro oba!
Dítěti uměle programujeme vztah k druhému partnerovi (a nevyrovnané budoucnosti)…který není schopno ve svém věku pochopit.
A výsledek?
Dítě trpí, je frustrovasné.
Vždyť mělo rádo OBA DVA a teď po něm chtějí, aby toho jednoho rodiče nemělo rádo.
Hanba nám, kdo to děláme, kdo přenášíme naši zlobu či slabost na dítě!
Takže:
Já závěrem rozumím (jako jedna z rozvedených) oběma stranám.
ALE! Nesouhlasím s nesmyslnými a ponižujícími boji, které nikam nevedou.
Jsem přesvědčena, že při rozvodu, je třeba tzv. „přechodové“ období pro určení styku s dítětem, neb emoce opadnou a pak se ukáže kdo, a jaký má zájem.
Souhlasím s tím, že oba, slovy otec i matka, se mají podílet na výchově i rozhodování. Není-li tak, je to smutné.
Ale pokud jeden z rodičů to úplně nezvládá, je třeba, aby dítě bylo u matky (sorry pánové, ale to je příroda), než emoce upadnou.
Matka by po dobu měla zachovávat relativní klid a pak se hezky sejít a řešit. Dámy, zde to jde za námi!
Já denně děkuji Bohu za to, jak to mám a jsem ráda, že DOHODA vždy fungovala.
On totiž extremismus nepřináší nic dobrého. A je jedno, zda je na jedné, či druhé straně.
Děkuji svému EX, děkuji rodině, svému rozumu a dětem.
Není špatné se rozvést, je špatné se rozvádět z malichernosti, pominutí smyslů či nezralosti.
JE ŠPATNÉ aby to odnášelo dítě, je špatné svou nevyrovnanost ventilovat agresivně. Proč? Protože to dítě nemá za sebou naše zkušenosti, nemá ze sebou náš nefungující vztah a není schopné objektivně hodnotit jednoho, či druhého rodče. Hodnotí jen na základě našich informací...a to je fér? NE!
Ono pak často dělá závěry dle našeho souzení a to je špatně.
Pak na základě našeho hodnocení říká "táta je hajzl", nebo máma ""kurva" (padon, to je častý výraz tatínků :-( )....nemá zkušenosti, nemá znalosti, má jen to, co slyší...tfuj, tfuj, tfuj!!!!!!!!!!!!!!!!
Je španté se nedohodnout, je špatné SI NEODPUSTIT.
Je umění se rozvést důstojně, je umění chápat druhého a je dokonalost s odstupem vše rozumně zhodnotit bez dopadu na dítě.
Pak se dítě nestává obětí zhrzených, frustrovaných a nenaplněných rodičovských řečí.
Ne partner.
Respektujme a nepomlouvejme.
Pak budou naše děti, byť z rozvedených rodin, mít stále dva rodiče!!!
Nebude-li tak, dítě pak si samo volí jen jednoho…a to je nefér, neb je ovlivněné.
Tolik za mě
P.S. neuvěřitelně si vážím maminek samoživitelek, které se tak sami rozhodly a nikoho s tím neobtěžují, stejně jako OTCŮ samoživitelů, jejichž téma se zcela opomíjí.
