Jak pár dní, mimo naší republiku, dokáže změnit vnímání

Dnes jsem napsala blog, resp. cestopis, z našeho dovolenkového putování. Jednu věc ale tento blog nezachycuje. Tím je smutný pocit vracejícího se čecháčka do své domoviny.

Možná, že mě tu mnoho blogerů rozmetá, možná se plno lidí urazí, ale nedá mi, abych o tom nenapsala.

Ihned poté, co jsme přejeli hranice, jsem si otevřela internet. Zabrouzdala jsem na novinky a stránky idnesu. Prošla zprávy, pročetla horké aktuality za posledních 7 dní a také si stačila projít blogy, komentáře atd.

Bohužel, po pár minutách na mě padl neuvěřitelný smutek.

Představte si následující.

Vracíte se z prostředí, kde kdykoliv zastavíte, naleznete čistotu, kdekoliv potřebujete, naleznete jakékoliv zázemí, naleznete neutrhané kohoutky od krásných umyvadel, poloprázdné a udržované koše, jakékoliv parkoviště je udržované, jakékoliv místo je opečovávané, vidíte, že dodržování jakýchkoliv nepsaných pravidel je samozřejmostí, cítíte, jak si mnoho lidí váží toho svého prostředí. Také si najednou uvědomujete, jak je vidět, že  volné neděle mají smysl. Poznáte to totiž na udržovanějších domech, zahradách, větší pohodě lidí atd. Já vím, je to divné, ale ten jeden volný den, jako by byl kouzelný. Najednou si uvědomujete, že jejich pospolitost je na vyšší úrovni a díky celému systému podporována. Tak nějak je vám najednou líto, že tady to tak není….Berte to jako příklad, berte to jako mé nejbližší možné popsání rozdílnosti. Není to o absolutismu.

Pak si přečtete zprávy, články, komentáře a s hrůzou zjišťujete jediné v nich společné. Ve většině komentářů, bulvárních sdělení atd. je závist, ostentativní trvání na svém, bez ohledu na možná jiná fakta, čtete skrytou radost z ubližování druhému, démonizování či napadání. Uvědomujete si, že cílem, smyslem a záměrem je ohromit, za každou cenu si vynutit vášnivou diskuzi, třeba i manipulaci. Prostě lhát, překrucovat, vykrucovat…..ALE….tak nějak mi najednou chybí jedno. Společně táhnout za jeden provaz, nefňukat, zatnout pěsti, nadechnout se a chvilku to zvládat. Bez pomluv, stížností, závisti či lumpáren, bez snahy rychle vydělat na tom druhém, či tom málo, co tato země ještě nabízí….

Proč, když jeden napíše TO, ihned musí přijít šílená sprcha ONOHO :-(. Proč z principu levá je pravá a naopak?????

Víte co jsem v jeden moment viděla a jaká myšlenka mě napadla, když jsme projížděli jednou německou vesnicí?

Viděla jsem hezké domečky, povídající si sousedy, dělníky pracující na domcích, farmy a…. ze všeho přímo tryskala neuvěřitelná pohoda. Také jsem cítila velikou zodpovědnost všech. Cítila jsem jejich uvědomění si součásti jejich společnosti. Cítila jsem jejich vnitřní potřebu pořádku a z toho plynoucí zodpovědnosti….vědění, že nikdo jiný, než oni, si to prostředí hezké neudělají…..a to mi tady chybí.

Bylo mi smutno a nerozuměla jsem tomu. Nerozumím tomu dodnes a nechápu, proč je u nás tak populární se honit za skandály, proč je u nás zvykem dopředu říkat, že to nejde, aniž bychom to zkusili, proč máme radost z neštěstích, proč tak rádi čteme kritiku a klady se snažíme otáčet v zápory.

Proč jsme tak negaivní……..copak to neumíme jinak? Copak neumíme ráno vstát, mile se na sebe podívat a říci si…..dnes, dnes je krásný den, děkujeme za něj a uděláme maximum, aby jím zůstal….